Futures – obchody s budoucností

Co jsou to ony tajemně znějící futures? Jak se liší od jiných instrumentů? A jak se s nimi obchoduje? Vysvětlení základních pojmů a příklady různých druhů futures naleznete v následujícím textu.

Futures je finanční kontrakt, ve kterém se dvě strany zavazují směnit v předem stanoveném okamžiku určité množství finančního aktiva (např. cizí měny) nebo komodity (např. ropy) za předem stanovenou cenu. Pro futures je také typická denní kalkulace a zúčtování zisků a ztrát.

Pokud koupíme futures, souhlasíme s koupí něčeho, co nemuselo být ještě vyprodukováno nebo protistrana nemusí zatím vlastnit, za předem danou cenu (tato pozice se nazývá long). Naopak prodejem futures se zavazujeme určitou komoditu či finanční instrument prodat za předem stanovenou cenu (pozice short).

Nicméně ani při obchodování s futures na komodity nemusí dojít k fyzickému vypořádání kontraktu. Například futures na zlato a měď obchodované v Singapuru se vypořádávají výhradně peněžně (cash settlement). Naopak ke kontraktům, u kterých se stále předpokládá fyzické vypořádání (physical delivery), patří například futures na státní dluhopisy nebo na plyn.

I zde však k fyzickému vypořádání dojde jen ve zlomku případů – povětšinou obchodníci své pozice uzavřou operací opačnou ještě před datem, ke kterému jsou povinni komoditu dodat (např. pokud nakoupili futures, tak ho prodají před dobou expirace daného futures kontraktu). U těch kontraktů, kde neprobíhá fyzické vypořádání, a my bychom přesto chtěli podkladové aktivum vlastnit, vše řeší spotový (aktuální) trh, na kterém je možné požadované aktivum zakoupit (viz příklady níže). Nejmenší množství podkladového aktiva, na které se futures obchodují, se nazývá lot – v případě zlata se rovná stu trojských uncí. Pokud chceme koupit nebo prodat kontrakty na větší množství, musíme koupit odpovídající počet lotů (1 000 uncí = 10 lotů). Lot je nedělitelný, futures na 150 uncí neexistuje.

„Futures“ v běžném životě

Futures se podobají jinému instrumentu, tzv. forwardu. Rozdíl spočívá v tom, že s futures se obchoduje jen na organizovaných trzích (burzách), zatímco s forwardy na trzích OTC (over-the-counter, tedy přes přepážku).

Futures si můžeme, podobně jako forward, do určité míry představit jako dohodu s poskytovatelem internetového připojení (úplně přesně by se jednalo o řadu futures jdoucích za sebou). Dohodneme se s ním, že nám bude poskytovat po předem danou dobu, například jeden rok, připojení v určité kvalitě a za předem stanovenou cenu. Získáváme tak jistotu, že produkt (internet) nám bude dodáván po celý rok za cenu, se kterou jsme souhlasili. Kdyby z nějakého důvodu došlo k podražení internetového připojení, nebude to na nás mít po dobu trvání smlouvy vliv. Naopak poskytovatel připojení má jistotu, že my budeme po dobu jednoho roku platit. Jednak může počítat s jistými příjmy a jednak se mu možná i podaří snížit náklady a zvýšit tak zisk.

Příklad vysvětlí vše

Řekněme, že jsme v roli zlatníka a víme, že za tři měsíce budeme muset nakoupit větší množství zlata. Trápí nás, že cena zlata může jít nahoru, nebo také to, že nebude dost zlata na trhu, my nebudeme moci žádné koupit a zkrachujeme, protože nebudeme moci dodat již nasmlouvané výrobky. Řešením je trh s futures na zlato. Víme, že budeme muset zlato koupit. Koupíme tedy na trhu odpovídající kontrakt (dostáváme se do pozice long). Obchodování na burzách je anonymní, a tak nemůžeme a vlastně ani nemusíme vědět, kdo nám kontrakt prodal. Může to být například producent zlata, který se snaží zajistit budoucí prodejní cenu (je v pozici short – slibuje, že zlato za danou cenu prodá). Řekněme, že jsme koupili kontrakt na sto trojských uncí po 1 000 USD za unci. Celková hodnota našeho kontraktu je 100 000 USD. V tomto okamžiku ještě nic neplatíme. Jediné, co musíme udělat, je složit u burzy tzv. margin, který se určuje jako procento z hodnoty kontraktů (o marginu viz níže). Dalším aspektem, který by neměl zůstat nepovšimnut, je skutečnost, že nás nemusí příliš zajímat, kolik zlato stojí nyní. Zajímá nás jen to, za kolik ho můžeme koupit za tři měsíce (ceny ale samozřejmě provázané jsou). Typickým znakem futures je, že ztráty nebo zisky z kontraktu jsou vypočítávány každý den. Pokud tedy ihned následující den po koupení kontraktu stoupne cena unce o 10 USD na 1 010 USD, dosáhneme zisku 1 000 USD (máme sto uncí). Opět se nejedná o cenu zlata v daný den, nýbrž o cenu zlata dodávaného na konci března. Peníze jsou nám přičteny na burzovní účet. Pokud by cena naopak klesla, peníze jsou nám odečteny. Takto se postupuje každý obchodní den. Proč tomu tak je, osvětlí situace, která nastane na konci března, kdy bude kontrakt vypořádán. Teprve tehdy totiž do hry vstupuje aktuální cena, která se mezitím vyšplhala až na 1 200 USD za unci. Na trhu je zlato za 1 200 USD, my ho ale teoreticky koupíme za 1 000 USD za unci. Pokud bychom ho nechtěli sami zpracovat, mohli bychom ho ihned prodat. Zisk by pak činil 200 USD za jednu unci, za našich sto uncí tedy 20 000 USD. V praxi se proces příliš neliší. Pokud se cena za unci vyšplhala na 1 200 USD, obdržíme požadovaných sto uncí od své protistrany (to se odehrává přes certifikované burzovní sklady) za 120 000 USD. Na účtu u burzy máme ale o 20 000 USD více, které nám pokryjí zvýšenou cenu zlatu (výsledek je tedy 1 000 USD za unci). Pokud bychom zlato nechtěli zpracovat nebo držet, můžeme ho ihned prodat za 120 000 dolarů. Následující tabulka ukazuje situaci, kdyby cena zůstala stejná (scénář 2) a poklesla (scénář 3).

Rozdíl futures oproti forwardu

Forward se futures podobá v tom, že se rovněž jedná o koupi/prodej komodity či finančního instrumentu v budoucnu za předem stanovenou cenu.
Zisky a ztráty se ale nezapočítávají každý den, nýbrž až v době expirace kontraktu. Výsledek by byl stejný, odpadlo by ale denní vypočítávání zisků a ztrát. Smysl v denním započítávání zisků a ztrát je v tom, že pokud jsme se „trefili“ a peníze nám na burzovním účtu přibývají (jako v našem příkladu), můžeme jejich část odčerpat a použít na jiné účely.
Další výhodou futures oproti forwardům je, že se s nimi obchoduje na burzách. Je tedy snazší najít vhodnou protistranu. Navíc, na rozdíl od OTC trhů, zde každý zájemce dostane stejnou cenu (riziko nepříznivého výběru, adverse selection, je zde daleko nižší).
Futures také nenesou žádné kreditní riziko, tj., když nám protistrana nezaplatí nebo nedodá požadovanou komoditu či finanční aktivum. Na rozdíl od forwardu nese v případě futures kontraktů kreditní riziko burza.
Protože objemy obchodovaných futures jsou velké, není problém kdykoli svou pozici uzavřít, tj. udělat na trhu opačnou operaci (prodat koupený kontrakt či koupit jiný, pokud jsme ho předtím prodali). Řekněme, že v našem příkladu bychom po měsíci zjistili, že nebudeme potřebovat uncí sto, ale jen padesát. Nechceme se vystavovat riziku, že cena spadne a my budeme tratit, a chceme peníze vázané na účtu u banky (tzv. margin) využít jinak. Trh v tomto okamžiku očekává, že cena na konci března bude 1 100 USD za unci. Prodáme padesát uncí zlata a inkasujeme zisk 5 000 USD (100 USD za jednu unci).

Co je to margin

Na trzích s futures označuje margin peněžní depozitum, které je složeno na burzovním účtu při otevření pozice na trhu (koupi či prodeji kontraktu). z této částky jsou pak placeny případné denní ztráty z kontraktu. Naopak zisky jsou na účet přičítány. Při otevírání pozice je nutné zaplatit takzvaný počáteční margin (initial margin). Když je kontakt uzavřen, obdrží obchodník tento margin plus/minus ztráty a zisky zpět.

Počáteční margin je obvykle stanoven jako 5–10 % z hodnoty kontraktu. Burza ho ale může podle situace na trhu měnit – v dobách vyšší volatility sazby stoupají. U každého kontraktu je také stanoven udržovací margin (maintenance margin) – minimální částka, která na účtu musí být. Pokud se prostředky na účtu u burzy sníží na hodnotu maintenance margin, burza vyzve obchodníka (margin call), aby prostředky navýšil na úroveň počátečního marginu (pokud je počáteční margin 1 000 USD a udržovací 500 USD a naše prostředky na účtu klesnou na 400 USD, musíme složit dalších 600 USD).

Využití futures

Futures se mohou využívat několika následujícími způsoby:

Nástroj zajištění – trhy s futures nabízejí obchodníkům dobrou možnost zajistit se do budoucna proti cenovým výkyvům. Snižuje se tak riziko, že se cena pro ně bude vyvíjet nepříznivým směrem. Ačkoli na druhou stranu přicházejí o možnost na výhodné změně cen vydělat.
Investice do podkladového aktiva – futures můžeme také využít k investici do podkladového aktiva, například akcie shrnuté akciovým indexem, na který se obchodují futures kontrakty. Výhody této investice jsou dvě – jednak ji můžeme učinit, i když k tomu nemáme dostatek financí – například nemáme dost peněz, abychom koupili všechny akcie v akciovém indexu ve správném poměru. A jednak u futures můžeme využít pákový efekt, protože na otevření pozice potřebujeme splatit jen margin. Pomocí pákového efektu můžeme znásobit své zisky (ale samozřejmě také i ztráty).
Spekulace – Futures kontrakty můžeme podobně jako další finanční instrumenty použít k čisté spekulaci. Stejně jako v případě investice do podkladového aktiva zde můžeme využít pákový efekt. Navíc pomocí futures kontraktů je jednodušší spekulovat na pokles ceny (tzv. shortování).

Druhy futures kontraktů

Futures kontrakty existují na:

komodity – zlato, stříbro, ropu, obilí, zemní plyn, kávu, kakao apod. – příklad viz nahoře
akcie – jednotlivé či celé akciové indexy – příklad v tomto textu
měnové páry (trh Forex) – příklad v tomto textu
výnosy ze státních dluhopisů – příklad v tomto textu
úrokové míry – například londýnská mezibankovní nabídková sazba LIBOR (London Interbank Offered Rate) – příklad v tomto textu
počasí – příklad v tomto textu
volatilitu (proměnlivost cen na trhu) – například u opcí na akciový index S&P 500 – příklad v tomto textu

1. Definice algoritmického obchodování

Používají se též označení automatické obchodování (automated trading), algo obchodování (algo trading), black-box trading, robotické obchodování (robo trading).

Neexistuje jednotná definice algoritmického obchodování (AT, algorithmic trading). Některá vymezení jsou poměrně široká a neurčitá: obchodování pomocí algoritmů, obchodních programů. Jiná více vymezují AT vůči vysokofrekvenčnímu obchodování (HFT, high-frequency trading), když zdůrazňují, že algoritmům se pouze svěřuje provedení obchodního rozhodnutí – o jeho přijetí stále rozhodují lidé. Tato definice ale zcela vylučuje HFT, které většina odborníků považuje za součást AT. Za nejlepší definici algoritmického obchodování považujeme proto tu, která jednoduše říká, že AT jsou veškeré operace na burzách a podobných trzích (např. OTC trhy), při nichž se o provedení (exekuci) obchodního pokynu (nákup, prodej, kótování) stará předem naprogramovaný algoritmus (algorithmic execution). Podmnožinou takto vymezeného AT jsou pak obchodní modely, ve kterých počítač (přesněji řečeno algoritmus) na základě předem zadaných instrukcí sám určuje, jestli pokyn bude vůbec na burzu odeslán (algorithmic decision-making) – sem spadá HFT.

2. Definice vysokofrekvenčního obchodování

Používá se též označení vysokoobrátkové obchodování, či vysokorychlostní obchodování.

Neexistuje jednotná definice vysokofrekvenčního obchodování (HFT, high-frequency trading). Většina odborné literatury se shoduje na tom, že HFT tvoří podskupinu obchodování algoritmického, ve kterém jde o obchodování na finančních trzích za pomoci algoritmů/počítačů (zde jeho definice). V případě HFT se jedná o algorithmic decision-making, kdy algoritmus na základě předem nastavených instrukcí a v souladu se sledovanou strategií sám určuje, jestli k obchodu vůbec dojde. Výsledná pozice obchodníka tak není dopředu známa. Jiným případem by byla situace, ve které algoritmus pouze určuje, jak, kdy a kde konkrétně bude pokyn proveden (algorithmic execution). Zde je výsledná pozice dopředu známá, určená člověkem (například pokud zadáme algoritmu příkaz koupit 1 000 akcií Microsoftu, budeme mít 1 000 akcií této firmy. Pomineme-li extrémní události jako zhroucení trhu).

Nemůžeme ovšem říci, že by algoritmy v HFT obchodovaly samy. Jsou stále jen nástrojem obchodníků, kteří je neustále hlídají a kterým umožňují reagovat na změny na trhu rychleji, než je lidský mozek schopen. Vysokofrekvenční obchodníci totiž sledují strategie, které na dnešních trzích vyžadují velmi rychlé a velmi časté reakce.

Většina odborné literatury se shoduje na několika znacích HFT. Těmi jsou:

Vysoká frekvence pokynů (orders) či instrukcí (messages) posílaných na burzy – z toho plyne vysoká frekvence obchodů.
Obchodování na vlastní účet (proprietary trading) – HFT společnosti své algoritmy většinou nepronajímají.
Zisk z nákupu a prodeje jakožto prostředník – opakem je dlouhodobé spekulativní držení aktiv.
Velmi krátká doba držení aktiva.
Nutnost rychlé reakce na dění na trhu (latency) – odtud plyne umisťování výpočetní techniky přímo na burzy (co-location).
Koncentrace na vysoce likvidní (často obchodovaná) aktiva.

Za nejtypičtější znak HFT lze považovat vysokou frekvenci obchodů, resp. pokynů odeslaných na burzu, která také vysvětluje, proč místo lidí do určité míry obchodují stroje.

Ostatní charakteristiky jsou buďto podružné, nebo odvozené. Rychlost, s jakou jsou obchody vykonávány, se jako hlavní znak HFT nehodí, protože existují i velmi rychlé algoritmy, které do HFT nespadají.

Otázkou zůstává, můžeme-li najít jasnou hranici frekvence obchodů, od které můžeme obchodníka identifikovat jako vysokofrekvenčního, a zdali by tato snaha měla jiný než čistě akademický přínos. Daleko větší smysl má hovořit o konkrétních obchodních strategiích, které vysokofrekvenční obchodníci sledují.

Proč je nejlepší charakteristikou HFT vysoká rychlost pokynů odesílaná na burzu, rozebírá studie Vymezení, přínosy a rizika vysokofrekvenčního obchodování.